Myšlenka geoparků má po celém světě řadu příznivců. Převážně z důvodu výměny zkušeností se tak jednotlivé oblasti sdružují do sítí, tedy formálních sdružení. Tyto sítě existují na národních úrovních, ale i na úrovni evropské a celosvětové. Vstup do jednotlivých sítí je podmíněn řadou podmínek, které kandidátský geopark musí plnit nejen v době vstupu do sítě, ale i po celou dobu účasti.

Síť národních geoparků České republiky

Síť vznikla na základě směrnice č. 6/2007, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky v roce 2007. Jejím úkolem je podporovat oblasti s geoturistickým potenciálem národního významu.
Výkonným orgánem sítě je Rada národních geoparků, což je zároveň poradní orgán ministerstva. Rada rozhoduje o geologické hodnotě daného území, posuzuje kandidatury, případně opětovně hodnotí již schválená území. Členy Rady nejsou pouze zástupci MŽP, ale i zástupci České geologické služby, Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ministerstva pro místní rozvoj, Národního památkového ústavu, Národního muzea, Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Jeskyní ČR a Národního centra šetrné turistiky. Tedy institucí, které hrají významnou roli při popularizaci vědy a při prosazování turisticky zajímavých témat do regionální i celostátní koncepce.
V současné době jsou členy sítě Národních geoparků 6 území: Evropský a NG Český ráj (2010), NG Egeria (2010), NG Železné hory (2012) a NG GeoLoci (2012), který je společně s NG Egeria součástí přeshraničního českobavorského projektu. V roce 2014 byl udělen certifikát NG Kraj Blanických rytířů a NG Podbeskydí. Dále je zde řada kandidátských oblastí či oblastí, které o této myšlence začínají uvažovat. Mezi ně patří Geopark Joachima Barranda, Ralsko, Broumovsko, Jeseníky a Vysočina.
Titul Národní geopark České republiky je udělován na čtyři roky. Po uplynutí této doby dochází k tzv. reevaluaci, tedy k procesu, který hodnotí dosažený pokrok na daném území.

Síť evropských geoparků (EGN – European Geoparks Network) je dobrovolná, spolupracující organizace, která byla založena v roce 2000, kdy provozovatelé čtyř národních geoparků (Reserve Geologique de Haute-Provence ve Francii, Muzeum přírodní historie Lesboský zkamenělý les v Řecku, geopark Gerolstein, Vulkaneifel v Německu a Kulturní park Maestrazgo ve Španělsku) podepsali na řeckém ostrově Lesbos úmluvu deklarující vytvoření této sítě. Cílem této sítě je ochrana geodiverzity, propagace geologického dědictví široké veřejnosti, ale také podpora udržitelného ekonomického rozvoje území geoparku zejména prostřednictvím rozvoje geoturismu. Původně útlá síť se dnes již značně rozrostla a čítá 69 území ve 23 zemích Evropy (viz www.europeangeoparks.org). Jediným členem této sítě na území České republiky je Geopark Český ráj.

V roce 2004 proběhla v Pekingu první mezinárodní konference o geoparcích, kde byla přijata Pekingská deklarace o ochraně geologického dědictví. Na základě této deklarace vznikla pod patronací UNESCO Globální síť geoparků UNESCO. Na základě Madonské deklarace se pak každý evropský geopark stává automaticky členem této globální sítě. Dnes má globální síť své zástupce na pěti světových kontinentech (vyjma Afriky a Antarktidy) a sdružuje více než 80 geoparků.