Kde jsme?
GPS: 49°53’33.44″ N, 15°51’47.42″ E
Nacházíme se ve střední části Národního geoparku Železné hory, v blízkosti jeho severní hranice. Směrem k jihu, na Chrudimsko klesá území do ploché Východočeské tabule, směrem k severu, na Nasavrcko se zvedá svah Železných hor. Místnímu sportovně-rekreačnímu areálu vytváří příjemnou kulisu skalní výchoz lokality „Na Syslích“, který je součástí přírodní památky Farář (rybník s cenným výskytem rostliny Kotvice plovoucí).
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v území, které náleží okraji české křídové pánve. Pozornost budeme věnovat horninám, které zde zůstaly zachovány jako svědectví o postupném zaplavování krajiny, vrcholícím poslední mořskou záplavou tohoto území ve svrchní křídě na konci druhohor (mezozoika).
Co tu bylo?
- 100 miliónů let
V průběhu druhohor (mezozoika) dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé tektonické desky, které se posunují po plastické astenosféře. Ke konci druhohor se nachází naše území na severní polokouli, kde se stává součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, ovlivněné skleníkovým efektem, který způsobil postupné zvýšení hladiny moří. Došlo k zalití velké části souší, nejprve sladkovodními vodami řek a jezer, posléze se velká část Českého masivu stává součástí mělkého mořského průlivu. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, které bylo oživeno pravěkou vegetací jak na souši, tak ve vodě, kde žili hlavně zástupci měkkýšů a ryb.
Co je tu dnes?
Geologické podloží Bítovan je tvořeno dvěma základními horninovými jednotkami. V podloží se nacházejí starší (prvohorní) magmatické horniny železnohorského plutonického komplexu, zastoupeným zde severním okrajem nasavrckého plutonu. Toto těleso je zde tvořeno granitem (žulou) tzv. žumbereckého typu. Je to červenavá hornina, která se nedaleko odtud těží v lomech u Žumberka. Na něj nasedají svrchnokřídové sedimenty české křídové tabule, což jsou sedimenty, které v severních, středních a východních Čechách (v území, které pokleslo podél zlomů tzv. labské zóny) zanechalo křídové moře.
Zdejší sedimenty mají stáří cenoman (první stupeň svrchní křídy), jejich nejmladší členem jsou perucké vrstvy, které jsou zastoupeny asi 2,5 m mocnou vrstvou bazálních slepenců a silně písčitým jílovcem, místy s drobnými proplástky zuhelnatělé hmoty, zachovaným v mírné depresi při pravé straně odkryvu. Ty mají ještě sladkovodní původ. Na ně nasedají korycanské vrstvy, zastoupené glaukonitickým kvádrovým pískovcem. Zelená zrnka minerálu glaukonitu (minerál ze skupiny silikátů) ukazují na jejich mořský původ.
Co ovlivnil člověk?
Zdejší horninový odkryv byl převážně vytvořen přírodními silami, hlavně vymílacími schopnostmi místního vodního toku, dnes nazvaného Ležák.
Naši předkové si ho všimli už na počátku 20. století, kdy byl popsán v unikátní knize o přírodě Chrudimska a Nasavrcka, kterou sepsali učitelé přírodopisu, v čele s c. k. okresním školním inspektorem prof. P. Vepřekem (kniha vyšla v Chrudimi roku 1906). Zároveň je zde dokumentováno, že místní pískovec byl v některých místech těžen a využíván jako písek na vysypávání forem v blízké cihelně a nebo se lámal na výrobu brusů.
Geologové dali posléze popud k vyhlášení přírodní geologické rezervace (v roce 1960 dokumentuje RNDr. J. Vodička, pracovník Ústředního geologického ústavu Praha, už její existenci) a od roku 1990 se skalní výchoz stal součástí Přírodní památky Farář, která zahrnuje ještě rybník Farář a jeho přilehlé okolí. Při srovnání fotografií pořízených v 60. letech s dnešní situací, je velmi dobře vidět rychlé zarůstání profilu vegetací.
Co se objevilo?
Místní skalní odkryv je pro geology odborníky významný studijní profil, zároveň je velmi vhodný výuku a popularizaci geologických jevů, které jsou zde velmi dobře vidět a jsou snadno přístupné.
Skalní podloží je tvořeno fosilně zvětralým kaolinizovaným granitem žumbereckého typu. Slovo fosilní znamená, že zvětrávání proběhlo ještě v dobách před svrchní křídou. Původně červená hornina je nyní světle šedá, podlehla chemickému zvětrávání v teplém subtropickém podnebí, tzv. kaolinizaci. Jedná se o přeměnu jedné z hlavních složek granitů – živců na jílový minerál kaolinit, který se využívá jako základní složka v keramickém průmyslu.
Na granitu spočívá asi 2,5 m bazálního slepence, složeného z různě velkých valounů, který svědčí o tom, že vodní toky měly dostatečně velkou energii pro přínos hrubšího materiálu. V pravé části výchozu jsou zase zachovány stopy klidné sedimentace – jemné sladkovodní sedimenty, typu šedých písčitých prachovců se zuhelnatělými zbytky rostlin, místy až slabými tmavě šedými proplástky uhlí. Mezi nimi objevili autoři spisu o přírodě chrudimska a nasavrcka např. zkamenělé zbytky listů různých svrchnokřídových rostlin (jehličnanů, palmovitých rostlin).
Nejvýše pak vystupují žluté až žlutošedé kvádrové glaukonitické pískovce korycanských vrstev, které dokumentují mořskou záplavu (transgresi) v cenomanu. Skládají se hlavně z křemenných zrníček, které tmelí vápnitá, místy železitá základní hmota. V nich byly objeveny drobné zkameněliny mořských živočichů – hlavně schránky mlžů (popisuje je již prof. Frič v roce 1870 ve své knize o české svrchní křídě).
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná na jižním okraji obce Bítovany, při místní komunikaci před odbočkou k Hornímu Mlýnu (naproti fotbalovému hřišti). Geotop se nachází 200 m severovýchodně od tabule. Část skalního výchozu byla očištěna od náletových dřevin a křovin (GPS: 49°51’25.89″ N, 16°0’31.73″ E).