Kde jsme?
GPS: 49° 49′ 28.47″ N, 15° 49′ 51.68″ E
Nacházíme se v centru Národního geoparku Železné hory, v žulovém srdci Železných hor. Areál kamenolomu Ctětín slouží nejenom jako zdroj suroviny, ale také odkrývá zajímavé geologické úkazy.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, která je zde tvořena železnohorským plutonickým komplexem. Pozornost budeme tedy věnovat horninám, které jsou součástí složitého magmatického tělesa, utuhlého v hlubinách, jež se působením geologických sil a geologického času dostalo až k zemskému povrchu.
Co tu bylo?
- 350 – 300 miliónů let
Karbon a počátek permu (pátý a šestý útvar prvohor) jsou neklidným obdobím velkých horotvorných pochodů (variské vrásnění). Postupně dochází ke srážce dvou kontinentů – severní Laurasie a jižní Gondwany (naše území se nachází při jejím okraji), čímž vzniká superkontinent Pangea. Naše území se stává součástí velkého pásemného pohoří tzv. variscid (hercynid), které se obloukovitě táhne z míst dnešního Španělska přes jižní Anglii, Francii a Německo do střední Evropy, které se stanou pevným základem českého masivu. Horotvorné pochody zohýbají, rozlámají a posunou masy již existujících hornin a vyvolají velké výstupy žhavého magmatu. Některé magma se po existujících hlubokých puklinách dostane až k zemskému povrchu, některé zůstane na své cestě vzhůru pod povrchem a vytvoří velká bochníkovitá tělesa.
Co je tu dnes?
Horniny v okolí Ctětína jsou součástí železnohorského plutonického komplexu, což je zhruba trojúhelníkovité horninové těleso rozkládající se mezi Sečí na východě, Skutčí na severu a Trhovou Kamenicí na jihu. Nacházíme se v severní části, které náleží mladšímu nasavrckému plutonu, který je v těchto místech tvořen granodioritem, horninou příbuznou granitu (žule). Kameníci ji nazývají skutečská žula, geologové ji popisují jako jemnozrnný až střednězrnný světle šedý amfibol – biotitický granodiorit (hlavní minerální složky tedy jsou světlá zrnka křemene a živce (minerál z řady silicitů), tmavě černá zrnka amfibolu (minerál z řady silicitů) a tmavé lesklé šupinky minerálu biotitu (minerál skupiny silicitů). Magmatické těleso vznikalo postupně v několika fázích a má také také svůj žilný doprovod, např. pegmatit – horninu s granitovou povahou, ale hrubozrnnou, s tzv. vyrostlicemi (většími zrny nebo krystaly) křemene, světlých živců nebo biotitu. Stáří této horniny bylo určeno na přibližně 360 miliónů let.
Co ovlivnil člověk?
Nacházíme se v místech, kde těžba žuly a následná kamenická výroba má velkou tradici, předkové zanechali v okolí mnoho lomů a lůmků. Na tomto místě postupem času vznikl jámový lom o velikosti cca 300 m x 200 m, s doprovodným zařízením na zpracování kamene. Lom byl v minulosti několikrát opuštěn, naposledy byla obnovena těžba v roce 2007. Těžený kámen je na místě zpracováván na dlažební kostky o různé velikosti, větší kompaktní bloky jsou připravovány pro výrobu větších kamenických prvků vhodných třeba pro zahradní architekturu.
Co se objevilo?
Velký jámový lom je jizvou do krajiny, ale pro geology skýtá možnost studia různých souvislostí. Na odhalené lomové stěně je možné studovat systém puklin, který je charakteristický pro granity (žuly), také se hovoří o tzv. granitektonice. Je tvořena systémem pravoúhlých puklin, které usnadňují těžbu a následné zpracování kamene.
Samozřejmě je možné vidět, že hornina není všude rovnoměrně rozpukaná, ale že existují místa hodně postižená, kde bylo horninové těleso oslabeno a podlehlo větším tlakům a místa, kde bylo kompaktnější. Systém rozpukání hornin se měří geologickým kompasem a výsledky pak slouží pro studium uložení a vývoje horninových těles.
Na vrcholu zdejší lomové stěny je odkrytá instruktivní ukázka toho, jak na granitové těleso působí eroze. Vidíme vznik tzv. eluvia, což je zvětralina horniny, která leží na místě svého vzniku a postupně přechází do pevného podloží.
Nejprve je eluvium tvořeno úplně rozpadlým granodioritem, který vypadá trochu jako jíl (živce snadno rozvětraly na jílové minerály) se zrnky křemene (křemen je odolný a nevětrá). Následně se v rozvětralém materiálu objevují bochníkovité balvany granitu, které často opouští své lože a vydávají se na cestu po svahu dolů. Pevné podloží je pak tvořeno bloky pravoúhle rozpukané horniny, v horních partiích je na nich patrné postupné zaoblení vrcholů hran.
Na některých balvanech je možné pozorovat cibulovité odlupování jednotlivých vrstev, tzv. exfoliaci. Tomuto kulovitému rozpadu podléhají především homogenní jemnozrnné granity. Tento jev je přisuzován tomu, že původně na horninu uloženou pod povrchem působily větší tlaky nadložních mas a na povrchu po odlehčení se rychleji roztahují a podléhají zvětrávání, přičemž svoji roli sehrává uspořádání jednotlivých minerálních částic. Dalším faktorem je rozdílná reakce minerálních částic na střídání teplot – hlavně oslunění (některé minerály se roztahují vlivem tepla méně, jiné více).
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná při vjezdu do těžebního areálu ze silnice Ctětínek – Nasavrky. Lom je činný a přístupný pouze po dohodě s provozovatelem.