Kde jsme?
GPS: 49° 53′ 20.56″ N, 15° 50′ 20.13″ E
Nacházíme se ve střední části Národního geoparku Železné hory, v blízkosti jeho severní hranice. Směrem k jihu, na Chrudimsko klesá území do ploché Východočeské tabule, směrem k severu, na Nasavrcko se zvedá svah Železných hor. Nacházíme se ve staré hornické obci, kde naši předkové v minulých stoletích těžili a zpracovávali nahromaděné nerostné suroviny.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech s pestrým geologickým složením, kde spolu sousedí magmatický železnohorský plutonický komplex, specifické přeměněné horniny vzniklé na jeho severním okraji a sedimentární horniny, které zanechalo svrchnokřídové moře.
Co tu bylo?
- 350 – 300 miliónů let
Karbon a počátek permu (pátý a šestý útvar prvohor) jsou neklidným obdobím velkých horotvorných pochodů (variské vrásnění). Postupně dochází ke srážce dvou kontinentů – severní Laurasie a jižní Gondwany (naše území se nachází při jejím okraji), čímž vzniká superkontinent Pangea. Naše území se stává součástí velkého pásemného pohoří, tzv. variscid (hercynid), které se obloukovitě táhne z míst dnešního Španělska, pře jižní Anglii, Francii a Německo do střední Evropy. Toto pohoří se stane pevným základem Českého masivu. Horotvorné pochody zohýbají, rozlámají a posunou masy již existujících hornin a vyvolají velké výstupy žhavého magmatu. Některé magma se po existujících hlubokých puklinách dostane až k zemskému povrchu, některé zůstane na své cestě vzhůru pod povrchem a vytvoří velká bochníkovitá tělesa. Dochází k látkové přeměně okolních horninových celků a jejich dynamickému postižení vlivem horninových tlaků.
- 95 miliónů let
Ke konci druhohor (mezozoika) doputovalo naše území na severní polokouli a stalo se součástí euroasijské desky. Postupně ho zalévá svrchnokřídové moře, které bylo také mělké, ale tentokrát teplé. Nacházíme se na okraji moře, v místech písečných pláží, z nichž vystupují pobřežní skály, o které se láme příboj. Žijí zde různé přisedlé organismy, jako jsou např. ústřice nebo ramenonožci.
Co je tu dnes?
Lokalita se nachází na severním okraji železnohorského plutonického komplexu, zastoupeným zde nasavrckým plutonem, v místech kde je lemován tzv. lukavickou sérií.
Je to pruh hornin, který je možné sledovat od Hrbokova přes Trpišov do okolí Lukavice, kde vyznívá. Vyskytují se zde horniny, které mají pravděpodobně subvulkanický původ, tj. k jejich utuhnutí a krystalizaci došlo v prostředí blízko povrchu země a to před výstupem plutonu buď ve starších prvohorách, nebo ve starohorách (proterozoiku). Přesný původ a vzhled těchto hornin není zatím zcela jasný, protože byly následně postiženy dynamickými pochody a látkovou přeměnou. Výsledkem jsou specifické horniny jako porfyry, porfyroidy, metaryodacity a sericitické břidlice.
Přítomnost významné tektonické linie a výstup hydrotermálních roztoků po ní zajistila intenzivní zrudnění hornin, k dominantním minerálům patří leskle zlatý pyrit (sulfid železa), který tvoří žíly, čočky a impregnace hlavně v sericitických břidlicích.
Horniny lukavické série přecházejí směrem k jihu do granitových (žulových) hornin nasavrckého plutonu (v některých místech jsou žulovým magmatem pohlceny), které jsou v těchto místech zastoupeny červenými žumbereckými žulami.
V severním okolí Lukavice jsou zachovány svrchnokřídové sedimenty české křídové pánve, které jsou zde zastoupeny žlutými až šedozelenými hrubozrnnými až střednozrnnými pískovci cenomanského stáří.
Co ovlivnil člověk?
Dolování a zpracovávání nerostných surovin má bohatou historii, jejíž počátky sahají do 16. století a konec přichází s končícím 19. stoletím. V první polovině 20. století proběhl poslední rozsáhlý geologický průzkum území. Nerostné suroviny byly objevovány postupně, nejdříve byl zpracováván minerál limonit (oxid železa), nacházející se nejblíže k zemskému povrchu, v tzv. železném klobouku. Sloužil pro získávání železa. Následně s prohlubujícími se kutacími jámami byl objeven pyrit (sulfid železa), který se stal hlavním těženým nerostem, zpracovávaným na síru a výrobu kamence. Síra se získávala hlavně v době vlastnictví dolů Auerspergy, sloužila pro přípravu střelného prachu. Postupně dochází k rozvoji hlubinné těžby, byly vyhloubeny čtyři šachty, poslední Bartolomějská dosáhla hloubky 163 metrů. Zároveň na přelomu 18. a 19. století dochází k rozvoji chemické továrny, která byla ve své době největší v celé habsburské monarchii, vedle získávání síry byla zavedena výroba vitriolu. Důležitým úkolem na lukavických šachtách bylo čerpání důlních vod, které bylo značně ztížené tím, že kyselé důlní vody ničily vodní pumpy a vodní potrubí. Počátkem 19. století vynášely doly a chemický závod majiteli ročně 220 000 zlatých. Hornický stav byl v Lukavici ve velké úctě a přecházel často z otce na syna. Lukavické doly byly opuštěny v roce 1892, pravděpodobně kvůli zahraniční konkurenci levného pyritu a nutnosti velkých finančních nákladů na modernizaci dolů a chemického závodu. Také geologický průzkum provedený v 50. letech 20. století potvrdil neperspektivnost tohoto území z hlediska další těžby pyritu, zároveň bylo ověřeno velké ložisko této suroviny na severozápadním konci Železných hor, v okolí Chvaletic.
Důlní těžba a návazný provoz zanechaly negativní stopy na okolním životním prostředí.
Kontaminace pocházela především ze starých odvalů v obci (ještě v 50. letech 20. století se haldovina příležitostně kopala pro potřeby chemického průmyslu) a bývalé sedimentační nádrže.
Co se objevilo?
Geologickou detektivku původu a stáří hornin lukavické série se snažili geologové číst hlavně v průběhu 20. století několikrát, přičemž jejich názory nebyly jednotné. Množství poznatků přinesl rozsáhlý ložiskový geologický průzkum provedený na začátku 50. let, kdy byla revidována stará důlní díla u zachované Bartolomějské šachty a v okolí Lukavice byl provedený nový vrtný průzkum (20 vrtů až 110 m hlubokých) a 4 nové průzkumné šachty (asi 35 m hluboké). Poznatky shrnul RNDr. Jindřich Vodička do své studie v roce 1966.
Popsal hlavní horninové typy, k nejdůležitějším patří křemenný porfyr, hornina světlé barvy, s velmi jemnozrnnou základní hmotou, ve které jsou vyrostlice křemene a přeměněných živců. Další významnou horninou jsou sericitické břidlice (sericit je šupinkovitý přeměnou postižený minerál ze skupiny silicitů).
RNDr. Jindřich Vodička, pracovník Ústředního geologického ústavu v Praze působil také jako velký popularizátor geologické vědy. Kromě toho měl široký záběr vědomostí historického rázu a vůbec všech souvislostí, týkajících se oblasti Železných hor, působil jako místní železnohorský patriot. Dokázal srozumitelně a zábavně šířit pomocí přednášek a článků vědu mezi dětmi i dospělými posluchači a čtenáři. Působil také jako neúnavný fotografický dokumentátor nejen geologických jevů, ale také krajiny jako celku.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná v centru obce Lukavice, před portálem Bartolomějské šachty.