Kde jsme?
GPS: 49° 51′ 39.92″ N, 15° 58′ 59.99″ E
Nacházíme se ve východní části Národního geoparku Železné hory, v místech kde těleso Železných hor, které se rozkládá směrem k jihozápadu na Skutečsko, přechází do členitého okraje Východočeské tabule v severozápadním okolí Přibylova.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji české křídové pánve. Pozornost budeme věnovat horninám, které zůstaly zachovány po poslední mořské záplavě tohoto území, která se odehrála ve svrchní křídě, ke konci druhohor (mezozoika).
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
V průběhu druhohor (mezozoika) dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé tektonické desky, které se posunují po plastické astenosféře. Ke konci druhohor se nachází naše území na severní polokouli, kde se stává součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, ovlivněné skleníkovým efektem, který způsobil postupné zvýšení hladiny moří. Došlo k zalití velké části souší, nejprve sladkovodními vodami řek a jezer, posléze se velká část Českého masivu stává součástí mělkého mořského průlivu. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, které bylo oživeno pravěkou vegetací jak na souši, tak ve vodě, kde žili hlavně zástupci měkkýšů a ryb.
Co je tu dnes?
Geologické podloží Přibylova je tvořeno svrchnokřídovými sedimenty české křídové pánve, která je zde zastoupena mořskými sedimenty bělohorského souvrství. Pocházejí ze spodního turonu, druhého stupně svrchní křídy. Pod nimi v podloží se nacházejí starší písčité sedimenty korycanského souvrství, pocházející z cenomanu, prvního stupně svrchní křídy. Ty vycházejí na povrch hlavně v údolí Svatoanenského potoka.
Bělohorské souvrství tvoří pevné, světle žluté až šedožluté vápnité a písčité slínovce, místy prokřemenělé, které mají zřetelnou puklinatost a vrstevnatost a z kamenického hlediska se pro ně používá název opuky.
Jedná se o původní jemnozrnný sediment, který pod mořskou hladinou vznikal z jílu, křemene a kalcitu a postupem geologických věků došlo k jeho zpevnění. Mořský původ potvrzuje zelený minerál glaukonit, který je přítomen ve formě malých zelených zrníček.
Svrchnokřídové sedimenty jsou důležité z hlediska tvorby a nahromadění podzemních vod. V tomto místě hovoříme o dvoukolektorovém hydrogeologickém systému, protože se zde vytvářejí dva téměř samostatně fungující obzory podzemních vod.
První je hlouběji uložený, vázaný na starší písčité sedimenty cenomanského stáří. Voda se do nich vsakuje průlinami mezi písčitými zrnky. Druhý kolektor se vytváří v opukách bělohorského souvrství, do kterých se voda dostává systémem puklin. Oba kolektory jsou od sebe odděleny vrstvou jílovitých sedimentů, a pokud nejsou postiženy následnou zlomovou tektonikou, fungují samostatně.
V těchto místech je k vodárenským účelům využíván hlavně písčitý cenomanský kolektor, a to ve Svatoanenském údolí, kde se dříve přirozeně odvodňoval systémem pramenních vývěrů.
Co ovlivnil člověk?
Historie dobývání přibylovské opuky sahá do počátků 19. století, kdy ve zdejších lomech našli práci zedníci a nádeníci, kteří si zde i postavili domky, aby nemuseli daleko do práce. Největší rozmach lomů se datuje do let 1870 – 1910. Kámen byl hodnocen jako dobrý kámen stavební, používal se na dlaždice, koryta a je zdokumentováno i použití na církevní artefakty, např. oltáře. Většina lomů byla opuštěna po druhé světové válce
Těžba ve zdejším jámovém lomu byla obnovena v roce 1974. Kámen se používá na hrubé kamenické výrobky např. na zdivo. Dále na obkladové a dlažební desky, haklíkové zdivo, řemínkové obklady a další. Pro své výborné vlastnosti je využíván pro restaurátorské účely při obnově památek, např. sloužil pro rekonstrukci románské rotundy na Řípu.
Pro svou žlutavou barvu si vysloužil přízvisko zlatá opuka.
Co se objevilo?
Odkryté lomové stěny poskytují pohled na geologické sedimentární jevy, je zde možné uvidět vrstevnatou stavbu sedimentu, uložení vrstev a jejich sklon. Mohutné lavice pevných opuk se střídají s vrstvičkami méně pevnými a slabšími, které jsou postiženy rychlejším zvětráváním. Kameníci na počátku 20. století používali pro rozlišení pevnosti jemnozrnných křídových sedimentů tyto názvy: tvrdý pevný slín nazývali „opuka“, měkčí, rozpadavější části pak „slínovka“ a velmi měkké slínovce, které se rychle rozpadaly do lístků „shnilotina“.
Ve zdejších opukách se v hlubších polohách vyskytovaly konkrece (shluky cizorodého, jinak barevného materiálu), některé velké jako hlava, které nazývali kameníci „pecky“.
V průběhu těžby kamene se objevovaly zkamenělé pozůstatky původního mořského života a nebo stop po činnosti organismů. Ty zde nejsou moc časté. Byly dokumentovány nálezy rostlinných zbytků, např. větvičky jehličnatých stromů typu sekvojí, zbytky dřeva a kůry stromů, což je důkazem, že mořský břeh se nacházel nedaleko odtud.
Z mořských živočichů byly nalezeny zploštělé ježovky, šupiny a kosti ryb, schránky ústřic a schránky mlže Inoceramus, což byl typický svrchnokřídový mlž s protáhlou schránkou.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná v centru obce Přibylov, při silnici č. 358 Chrast – Skuteč, v blízkosti autobusové zastávky. Lom se nachází asi 150 m jižně od informační tabule, je činný a přístupný pouze po dohodě s provozovatelem.