Kde jsme?
GPS: 49° 51′ 13.27″ N, 15° 58′ 17.69″ E
Nacházíme se ve východní části Národního geoparku Železné hory. Severní okolí Skutíčka, tvořené výraznou zalesněnou strání je členitý okraj Východočeské tabule, který v prostoru mezi Vrbatovým Kostelcem na západě a Svatoanenským údolím na východě skýtá pohled na zajímavé skalní výchozy a uchovává svědectví o snaze našich předků získávat zde uhlí.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v území které náleží okraji české křídové pánve. Pozornost budeme věnovat horninám, které vytvořila poslední mořská záplava na konci druhohor (mezozoika), ve svrchní křídě.
Co tu bylo?
- 95 milionů let
V průběhu druhohor (mezozoika) dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé tektonické desky, které se posunují po plastické astenosféře. Ke konci druhohor se nachází naše území na severní polokouli, kde se stává součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, ovlivněné skleníkovým efektem, který způsobil postupné zvýšení hladiny moří. Došlo k zalití velké části souší, nejprve sladkovodními vodami řek a jezer, posléze se velká část Českého masivu stává součástí mělkého mořského průlivu. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, které bylo oživeno pravěkou vegetací jak na souši, tak ve vodě, kde žili hlavně zástupci měkkýšů, ryb a obojživelníků.
Co je tu dnes?
Severní okolí Skutíčka je tvořeno svrchnokřídovými sedimenty, náležejícími české křídové pánvi, která zůstala zachována zhruba ve střední části českého masivu, od severních Čech, přes střední Čechy do východních Čech (v území, které pokleslo podél zlomů tzv. labské zóny). Jižní okolí je budováno mnohem staršími magmatickými horninami železnohorského plutonického komplexu, který vznikl v mladším paleozoiku a je zde zastoupen tzv. skutečskými žulami (granodority).
V zájmovém území se nacházejí nejstarší svrchnokřídové sedimenty z cenomanu (první stupeň svrchní křídy), nejprve ve sladkovodním vývoji, nazývaném perucké souvrství. To se skládá z jemných šedých sedimentů – prachovců a jílovců, ve kterých je přítomna zuhelnatělá organická hmota až drobné slojky uhlí a pískovců (zpevněných sedimentů, které vznikly z usazených písků).
Nad nimi se nacházejí pevné světle žlutošedé kvádrové pískovce korycanského souvrství. Jsou složené z křemenných zrn, tmelených jílovitou, vápnitou základní hmotou, se zrnky zeleného minerálu glaukonitu, který vzniká v mořském prostředí. Tato souvrství jsou zde zachována v poměrně velkých mocnostech, místy dosahuje 60 až 70 metrů, což je největší výskyt na úpatí Železných hor. Jedná se zřejmě o výplň rozsáhlé předkřídové deprese.
Pokud bychom pokračovali v cestě dále na sever, zjistili bychom, že nad těmito sedimenty se nachází další velmi odlišné souvrství, složené z jemnozrnných zpevněných sedimentů – vápnitých slinitých prachovců. Jsou mladší, pocházejí ze spodního turonu (začátku druhého stupně svrchní křídy). Jejich charakteristická vlastnost, náchylnost k rozpukání dala vznik jejich kamenickému názvu – opuky.
Naše cesta je tak vlastně cestou z mořského pobřeží směrem do prohlubující se mořské pánve, postupně stoupá mocnost sedimentů a dochází k jejich zjemňování. Dnešní uložení sedimentů je také ovlivněno tektonickými silami, které na ně působily během dalšího geologického vývoje a způsobily ohnutí původně vodorovně uložených vrstev a jejich rozpad do jednotlivých ker. Dále na ně působila následná eroze území, která způsobila jejich odnos nebo různý stupeň odkrytí sedimentů např. v údolích vodních toků.
Co ovlivnil člověk?
Skutečnosti, že se v lesnatém svahu mezi Vrbatovým Kostelcem, Skutíčkem a Přibylovem nacházejí ve světlých pískovcích polohy tmavě šedých až černých uhelných jílovců až uhlí, si všimli naši předkové již na počátku 19. století. První písemné zmínky o kopané sondě s nálezem uhlí na parcele č. 695, při cestě, pocházejí z r. 1804. Poté následovalo několik pokusů o těžbu uhlí, např. správou Velkostatku Rychmburk, Těžebním družstvem skutečských občanů, lékárníkem z Třebechovic pod Orebem nebo pozvanými německými havíři. Od těchto těžebních pokusů bylo vždy nakonec pro jejich špatnou výnosnost upuštěno. Byly vyhloubeny drobné šachty a štoličky, v roce 1860 došlo při hloubení šachty dokonce k důlnímu neštěstí, při kterém zahynuli dva horníci patrně na udušení.
V současnosti jsou stopy po důlní činnosti zachovány pouze jako zasypané jámy nebo otvory vytesané v pískovcové skále na místech vstupu do bývalých štol.
Co se objevilo?
Těžební činnost umožnila přírodovědcům na konci 19. století a začátku 20. století popsat nálezy přírodnin, které jsou pro nás dnes již nedostupné. Zdokumentovali, že v uhelných polohách se nacházely tenké vrstvy velmi lesklého uhlí s lasturnatým lomem, které přirovnávali vzhledem k asfaltu. V lupcích na haldách nalezli úlomky kapradin a menší víceméně průhledné kousky jantaru, což je zkamenělá pryskyřice svrchnokřídových jehličnanů. Také byly popsány nálezy hlíz tohoto jantaru (dříve ho nazývali sukcinit) velké až jako dětská hlava. Měl tmavě hnědou medovou až hnědě hyacintovou barvu.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná v centru obce Skutíčko. Výchozy svrchnokřídových sedimentů jsou odsud vzdálené asi 800 m směrem na sever a severozápad.