Ložisko Běstvina
Kde jsme?
GPS: 49°49’27.57″ N, 15°37’23.91″ E
Nacházíme se v severozápadní části Národního geoparku Železné hory, při jeho západní hranici, přímo na strmém svahu Železných hor. V lesním porostu jsou zachovány pozůstatky hornické činnosti.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v kutnohorsko-svratecké oblasti, v místech výskytu přeměněných starohorních (proterozoických) hornin. Místní horniny ukrývají svědectví o činnosti horotvorných pochodů a přítomnosti staré zemské pukliny, která je obohatila o zajímavé nerosty.
Co tu bylo?
- 750 miliónů let
V průběhu starohor (proterozoika) se nacházelo toto území na jižní polokouli, kde bylo součástí moře v blízkosti pevniny Gondwany. V moři probíhala sedimentace jemnozrnných uloženin a docházelo zde k výlevům podmořské lávy.
- 545 miliónů let
Na konci starohor (proterozoika) dochází vlivem pohybu zemských desek k velkému vrásnění (kadomské), při kterém jsou původní horniny tlakově a teplotně přeměněny. Byla založena hluboká zemská puklina.
- 350 – 300 miliónů let
Na konci prvohor (paleozoika) jsou horniny podrobeny dalšímu horotvornému pochodu (variskému vrásnění), které opět změní jejich látkové složení a způsobí deformaci jednotlivých horninových těles. Hluboká zemská puklina se stává přívodní dráhou pro horké roztoky a plyny, pocházející z rudodárných magmatických krbů.
Co je tu dnes?
Hlavní hřeben Železných hor je v těchto místech tvořen přeměněnými horninami kutnohorského krystalinika, hlavně pararulami, migmatity a mramory. Protože se horniny nacházely v blízkosti staré hluboké pukliny, která se v těchto místech nazývá železnohorský zlom, byly roztříštěny a rozlámány do husté sítě puklin a trhlin. Do pórů a trhlin postupně pronikaly horké minerální roztoky a plyny, které podmínily vznik žilného hydrotermálního ložiska nerostných surovin.
Co ovlivnil člověk?
V roce 1971 byl ražbou štoly zahájen důlní průzkum, který prováděla průzkumná organizace Geoindustria Jihlava. Prozkoumané ložisko bylo předáno k těžbě, která zde probíhala v letech 1973 – 1994 (poslední vozík s rudninou vyjel dne 16. 6. 1994). Ložisko bylo těženo Rudnými doly Příbram a podnikem Fluorit Sobědruhy. Ložisko bylo rozfáráno na čtyřech horizontech, svislá jáma dosáhla hloubky 170 m. Bylo zde vyraženo celkem 8 658 m horizontálních důlních děl a 1 508 m svislých komínů.
Důlní činnost ovlivnila blízké okolí. Původní lesní porost byl zlikvidován a ve skalní stěně vznikl mohutný betonový portál vstupu do důlní štoly. Vedle štoly se vršily haldy vytěžené hlušiny, v současné době již zarostlé nebo zastavěné pomocnými provozními budovami bývalého dolu.
V současnosti je na místě bývalého dolu patrný uzavřený vstupní portál štoly se zbytky kolejí, který se nachází na soukromém pozemku (důl je nepřístupný).
Po ukončení činnosti dolu se zastavilo čerpání důlních vod a došlo k zatopení důlního díla. Kyselé důlní vody rozpouštějí sirníky a sírany s těžkými kovy a takto přírodně obohacené o látky nepříznivě ovlivňující životní prostředí vytékají na povrch. V roce 2003 byla do provozu uvedena nová čistírna důlních vod, ve které dochází k jejich odstranění.
Co se objevilo?
Těžba nerostných surovin spočívala hlavně v získávání fluoritu (fluorid vápníku) a barytu (síran barnatý), z ložiska bylo získáno 163 247 tun rudniny, zpracovávané hlavně pro potřeby železářství a chemického průmyslu.
V dutinách hydrotermálních žil byly nalézány pěkné ukázky krystalovaných minerálů, které jsou ozdobou mnoha mineralogických sbírek. Pro běstvinské ložisko byly velmi typické barevné krychlové krystaly fluoritu, pěkné krystalové drůzy barytu, kalcitu a křemene, spolu s krystaly galenitu (sulfid olova) a sfaleritu (sulfid zinku).
Výchoz svrchnokřídových opuk u lesní cesty
Kde jsme?
GPS: 49°50’5.49″ N, 15°36’46.67″ E
Nacházíme se v severozápadní části Národního geoparku Železné hory, při jeho západní hranici, přímo na strmém svahu Železných hor. Při cestě k zaniklému dolu Běstvina – Javorka se nachází zajímavý horninový výchoz tektonicky deformovaných opuk.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v kutnohorsko-svratecké oblasti, v místech výskytu přeměněných starohorních (proterozoických) hornin a na nich uložených svrchnokřídových uloženinách. Zdejší horniny poskytují svědectví o přítomnosti moře a následných horotvorných pochodech, které ovlivnila stará zemská puklina.
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
Území, které je složené ze starších přeměněných hornin tvořících pohoří se postupně v průběhu miliónů let zarovnává, až vytváří plochou vyvýšeninu. Postupně je zaplaveno mělkým svrchnokřídovým mořem. Nacházíme se v místech blízkých mořskému pobřeží, kde dochází k ukládání sedimentů. Podložní sedimenty jsou nestabilní, nacházejí se v blízkosti hluboce založené tektonické poruchy (lineamentu).
- 25 miliónů let
V průběhu třetihor je území složené z pevných přeměněných hornin, které jsou pokryté uloženinami svrchnokřídového moře a jsou rozpukány na jednotlivé horninové kry. Stalo se součástí euroasijské desky a doputovalo na severní polokouli. Alpinské vrásnění, které probíhá v jihovýchodní části střední Evropy, kde formuje Karpaty a Alpy, je impulsem k vzájemnému pohybu horninových ker až o několik set metrů, dochází k odnosu pláště ze sedimentárních hornin.
Co je tu dnes?
V území se nacházejí zbytky svrchnokřídových sedimentů, které jsou uloženy podél celého jihovýchodního svahu Železných hor a tvoří tzv. křídu Dlouhé meze. Sedimenty mají charakter pískovců, prachovců a jílovců, jsou to vlastně stářím zpevněné původní mořské sedimenty. Pro sedimentární horninu, která je tvořená jemnou písčitou složkou s velkým obsahem vápníku, se používá také vžitý termín opuka. Samotný název naznačuje, že pro horninu je charakteristické vytváření puklin podle jednotlivých vrstev.
Dnešní uložení původně téměř vodorovných svrchnokřídových vrstev bylo ovlivněno blízkostí železnohorského zlomu. Sedimenty se zachovaly pouze podél pokleslého jihozápadního svahu Železných hor v úzkém pruhu, rozpadlé do jednotlivých ker. Z míst, která byla vyzdvižená vlivem výstupu tělesa Železných hor, byly odneseny.
Co ovlivnil člověk?
Při budování komunikací, které zpřístupňovaly prostory důlní těžby v Běstvině-Javorce, byly vytvářeny umělé skalní výchozy místních hornin. Náhodně tak došlo k odkrytí geologických fenoménů, které by jinak zůstaly skryté.
Co se objevilo?
V úvozu místní komunikace je odkrytý výchoz svrchnokřídových opuk, jejichž tektonické postižení dokumentuje blízkost železnohorského zlomu. Opuky vykazují tzv. roubíkový rozpad. Je to rozpad horniny na delší tyčinkovité útvary s kosočtvercovým průřezem. Je způsobený kombinací odlučných ploch podél původní vrstvevnatosti horniny a sekundárním puklinovým systémem, vzniklým působením tektonických sil v blízkosti zlomové linie.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule. Nacházejí se při silnici č. 340 ze Seče do Běstviny, v místech jejího křížení s místní lesní komunikací, asi 300 m severně od osady Zbohov. Popisované lokality jsou přístupné po místních lesních komunikacích, vzdálené asi 1,5 km severním směrem. Výchoz svrchnokřídových opuk nad úpravnou důlních vod byl očištěn od vegetace a drobných náletových dřevin.