Kde jsme?
GPS: 49° 58′ 39.05″ N, 15° 36′ 14.00″ E
Nacházíme se v severní části Národního geoparku Železné hory, v místech, kde Železné hory přecházejí do plochého území Východočeské tabule.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech výskytu prvohorních sedimentárních a vulkanických hornin a svrchnokřídových sedimentárních hornin. Místní horniny ukrývají svědectví o přítomnosti dvou různě starých moří a vulkanické činnosti.
Co tu bylo?
- 490 miliónů let
V ordoviku, na počátku druhého útvaru prvohor (paleozoika) se naše území nacházelo na jižní polokouli, v místech mělkého moře, které se rozkládalo v blízkosti superkontinentu Gondwany. Podnebí bylo mírné až chladné, se zřetelnými výkyvy, které ovlivňovaly kolísání hladiny. Na mořském dně docházelo nejen k usazování sedimentů, ale také zde probíhala podmořská vulkanická činnost, která se projevovala vniknutím žhavé lávy do vrstev, nebo podél puklin.
- 95 miliónů let
Ke konci druhohor (mezozoika) doputovalo naše území na severní polokouli a stalo se součástí euroasijské desky. Postupně ho zalévá svrchnokřídové moře, které bylo také mělké, ale tentokrát teplé. Nacházíme se na okraji moře, v místech písečných pláží, z nichž vystupují pobřežní skály, o které se láme příboj.
Co je tu dnes?
V území mezi obcemi Lipoltice a Horní Raškovice jsou v úzkém pruhu zachovány horniny lipoltického souvrství. Co se týče jejich stáří, pocházejí z počátku ordoviku a jsou součástí většího komplexu hornin zachovalých z prvohor, tzv. chrudimského paleozoika. Původní horniny byly vlastně nezpevněné mořské sedimenty – různé písky a bahna, které byly ovlivněny následujícími geologickými pochody, takže jsou z nich pevné, většinou šedé horniny. Z písků vznikly pískovce a křemence, z bahen pak prachovce a břidlice. V komplexu těchto hornin se nachází čočkovitě protáhlé těleso doleritického diabasu, což je intruzivní magmatická hornina šedozelené barvy. I tato hornina podlehla následným horotvorným pochodům, při kterých došlo k nízké metamorfóze původní horniny a k tektonickému postižení původního vyvřelého tělesa.
Mladší svrchnokřídové sedimenty náležejí okraji české křídové tabule, na zdejší lokalitě jsou zachovány v jakýchsi kapsách, které jsou pozůstatky starých vodních koryt, vzniklých při jednotlivých záplavách, nejdříve sladkovodních a posléze i mořských. Sedimenty jsou z hlediska stáří přiřazovány dvěma stupňům svrchní křídy – cenomanu a spodnímu turonu, náležejí tzv. příbojové facii.
Co ovlivnil člověk?
V čočkovitém tělese diabasu byl založen stěnový lom, který doznal značného rozšíření v 70.tých letech 20. století. Těžený kámen je dodnes využíván jako kamenivo a štěrk, na místě samém je za pomoci drtiček upravován na různě zrnité frakce.
V minulosti byl kámen občas využíván k výrobě drobných kamenických výrobků, např. k výrobě náhrobků. Na hřbitovech je takový kámen dobře rozpoznatelný, v zelenošedé základní hmotě se vyskytují typické tabulkovité krystaly živce bílé barvy.
Při těžebních prací mají těžaři za povinnost sledovat vliv těžby na okolní životní prostředí, hlavně na zvodnělé horninové prostředí v lomu a jeho blízkém okolí. Za tímto účelem je vybudovaná síť monitorovacích vrtů, na kterých se sleduje režim hladiny podzemní vody a odebírají se vzorky podzemní vody na rozbor. Rovněž je sledována kvalita povrchových vod a vypouštěných důlních a odpadních vod.
Těžební činnost odhalila několik význačných geologických fenoménů, které byly předmětem zkoumání.
Co se objevilo?
Na některých lomových stěnách je možné studovat projevy intenzivních tektonických pochodů, které původní těleso diabásu postihly při následných horotvorných pochodech. Je možné pozorovat rozpukání horniny, strmý úklon stěn a rozsáhlá tektonická zrcadla (místa, kde je skalní stěna ohlazena).
Studium horninových vzorků poskytlo důkazy o nízké metamorfóze původně vyvřelé horniny, která změnila minerální složení horniny.
V nejvyšší části lomu byl těžbou odhalen unikátní systém kapes, ve kterých zůstaly zachovány příbojové svrchnokřídové sedimenty. Výplň těchto depresí je tvořena valouny a balvany diabasu o velikosti až 2 m, mezerní hmotu mezi nimi tvoří organodetritické (hmota stmelená z malých úlomků schránek) vápence s hojnými zkamenělinami. Jsou zde zachovány zbytky organismů typických pro život v příbojové zóně, tedy organismy přisedlé, s pevnými schránkami, které musely odolat silným proudům a činnosti vln. Jsou to např. schránky ústřic a dalších mlžů a ramenonožců, ostny ježovek, zbytky korálů a červů, povlaky mechovek a zuby žraloků. Povrch diabásových valounů je místy pokryt různými krustami, dokonce zde byly objeveny svrchnokřídové stromatolity, což jsou zkamenělé povlaky řasových kolonií. Těmto sedimentům je připisováno cenomanské stáří. Výše ve vrstevním sledu byly ještě dokumentovány pozůstatky mladší spodnoturonské záplavy, která se projevuje hlavně přítomností bílých vápnitých prachovců s masivním výskytem hub. Ty jsou zde zachovány v tak velkém množství, že se dá hovořit o houbových útesech. V Čechách je takovýto jejich masivní výskyt zatím ojedinělý a tak jsou předmětem intenzivního studia paleontologů.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule, umístěné v centru obce Chrtníky, v parčíku u kamenných menhirů pocházejích z místního lomu (kameny zde již dříve instalovala obec). Lom se nachází asi 500 m jihozápadně od informačních tabulí, jeho návštěva je možná pouze po dohodě s provozovatelem. Na jednom z kamenů byla instalována kovová cedulka s nápisem DIABAS.