Kde jsme?
GPS: 49° 53′ 1.97″ N, 16° 2′ 3.99″ E
Nacházíme se ve východní části Národního geoparku Železné hory, v blízkosti jeho severní hranice. Těleso Železných hor vystupuje na obzoru asi 5 km jihozápadním směrem, díváme se na něj z členitého okraje Východočeské tabule. Jako na dlani máme dvě význačné lužské dominanty, poutní chrám Panny Marie a hrad Košumberk. Pro obě stavby využili naši předkové místa, která jim nachystala příroda.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji české křídové pánve. Ve schodovitě uložených svrchnokřídových sedimentárních horninách se ukrývá také svědectví o existenci poslední sopečné činnosti v terciéru, která vytvořila vyvýšeniny dnešního Chlumku a Košumberku.
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
V průběhu druhohor (mezozoika) dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé tektonické desky, které se posunují po plastické astenosféře. Ke konci druhohor se nachází naše území na severní polokouli, kde se stává součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, ovlivněné skleníkovým efektem, který způsobil postupné zvýšení hladiny moří. Došlo k zalití velké části souší, nejprve sladkovodními vodami řek a jezer, posléze se velká část Českého masivu stává součástí mělkého mořského průlivu. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, které bylo oživeno pravěkou vegetací jak na souši, tak ve vodě, kde žili hlavně zástupci měkkýšů a ryb.
- 25 milionů let
V polovině třetihor se naše území nachází již téměř ve stejných místech jako dnes a je z velké části souší, skládající se ze zarovnaných pohoří. Tvoří je magmatické a přeměněné horniny, které jsou pokryty mocným pláštěm svrchnokřídových sedimentů. Jihovýchodní část nynější Evropy prochází velkým horotvorným cyklem, tzv. alpinským vrásněním, které se promítne i do víceméně pevného podloží českého masivu. Dochází k jeho vyklenování a následnému rozpukání, jsou oživeny i staré zemské pukliny, podle kterých dochází k pohybu jednotlivých horninových ker. Zemské pukliny se stanou přívodní cestou pro lávy, které mohou putovat i na velkou vzdálenost od hlavního vulkanického centra na severozápadě Českého masivu.
Co je tu dnes?
Lužsko se nachází na jižním okraji české křídové pánve, která je zde tvořena komplexem starších zpevněných usazenin perucko-korycanského souvrství z cenomanu a mladšího bělohorského souvrství ze spodního turonu. Mocnost souvrství je přibližně 80 m. Starší souvrství je tvořeno převážně křemennými pískovci s vložkami jílovců, mladší souvrství je jemnější, zastoupeny jsou písčité prachovce, slínovce a vápnité až křemité jílovce (opuky). Původně vodorovně uložené mořské sedimenty byly následně postiženy tzv. saxonskou tektonikou, projevem terciérního alpinského vrásnění a dále mladší erozí, způsobenou hlavně vodní silou. Proto můžeme v okolí Luže spatřit tzv. lužské kvesty, svahy, které mají asymetrický tvar. Povlovný svah je tvořen tělem svrchnokřídových vrstev a prudký svah je tvořen čely těchto vrstev, které mají schodovité uspořádání dané různou odolností zastoupených vrstev sedimentů k zvětrávání.
Vodní eroze spolu s existencí tektonické linie ve svrchnokřídových sedimentech podmínila vznik údolí řeky Novohradky, která obtéká strmý jižní svah Košumberku. V místech mezi Luží a svým soutokem s Krounkou vytváří malebné údolí s říčními meandry, nárazové břehy odhalují mladší spodnoturonské sedimenty, v akumulační části vytvořila řeka poměrně širokou nivu, do které se rozlévá při častých povodních.
V horninovém prostředí svrchnokřídových sedimentů se tvoří a akumuluje podzemní voda, která je v těchto místech využívána pomocí vodárenských objektů – jímacích vrtů hlubokých asi 60 m. Tyto objekty jímají vodu písčitých sedimentů cenomanského stáří, která je svrchu kryta jemnozrnějšími sedimenty spodního turonu, s funkcí izolátoru. Podzemní voda má z tohoto důvodu artéský režim, to znamená, že vytéká pod tlakem samovolně na zemský povrch.
Skalní podloží Košumberku a Chlumku je tvořeno terciérní výlevnou horninou, řazenou ke skupině čedičů. Jedná se o nejvýchodnější výskyt terciérního vulkanismu v Čechách, který byl vázaný na tzv. oherský rift neboli podkrušnohorský prolom v severozápadní části Čech. Čedičové vršky nejsou žádné velké sopky, jedná se spíše o přívodní dráhy malého čedičového vulkánu, které pronikly mezi svrchnokřídovými vrstvami a dnes jsou odhaleny díky následné erozi, která odnesla okolní méně odolné sedimentární horniny. Láva použila jako přívodní dráhu k povrchu staré tektonické linie, v tomto případě zřejmě hluboce založený labský lineament (systém tektonických poruch, který prochází Čechami ve směru od severozápadu k jihovýchodu a sleduje zhruba tok Labe). Pozůstatky tohoto vulkanismu se projevují i na Pardubicku (Kunětická hora, spojilská žíla, brčekolská žíla).
Co ovlivnil člověk?
Přírodní vyvýšeniny Košumberku a Chlumku byly našimi předky využity pro význačné stavby. Hrad Košumberk byl postaven na konci 13. století na příkrém čedičovém vrchu. Stavitelé tak využili morfologické podmínky, které zaručovaly jeho nepřístupnost od jihu a jihozápadu. Skalní podloží zde plynule přechází do zděné stavby, o čemž se návštěvníci mohou přesvědčit například na nádvoří hradu nebo ve sklepení, kde je k vidění šestiboký rozpad čediče, který vytváří typické čedičové sloupky.
Starobylý Slavatovský hrad pak byl rozšířen o opevněné předhradí, posléze byl v 16. století renesančně přestavěn. Zkáze podlehl po 30. válce.
Dvouvěžový poutní kostel na Chlumku byl vybudován v letech 1690 – 1695 podle návrhu italského architekta Alliprandiho v raně barokním stylu. Ještě na konci 19. století dokumentovali někteří přírodovědci, že je postaven také na výchozu terciérního čediče, ale k tomuto tvrzení se nedochovaly žádné hmotné důkazy, a tak v průběhu velkého geologického mapování v průběhu 50. a 60. let 20. století se přiklonili geologové k názoru, že podloží kostela je tvořeno umělou navážkou. Spor byl vyřešen v roce 2012, kdy byla provedena stavba výtahové šachty na severovýchodní straně kostela.
Co se objevilo?
Při výkopu pro výtahovou šachtu byl odkryt výchoz čedičové horniny, kterou už na první pohled prozrazoval klasický šestiboký rozpad. Místní hornina byla určena jako bazanit (odrůda čediče), který se nachází také na Košumberku. Unikátní výchoz nemohl být z technických důvodů zachován, a tak byl alespoň důkladně popsán odborníky. V čedičové matečné hornině byly objeveny nahloučeniny zeleného minerálu olivínu a velké množství uzavřenin horniny nazývané peridotit, místy tyto horniny vytvářely jakousi mozaiku, která se nazývá peridotitová brekcie. Tyto horninové složky se vyskytují ve velkých hloubkách, na zemský povrch připutovaly spolu s roztaveným magmatem až ze zemského pláště. Jejich přítomnost je důkazem, že magma pro svůj výstup muselo použít hluboce založenou tektonickou poruchu. Kromě poutníků ze zemských hlubin byly nalezeny také kusy teplem přeměněných svrchnokřídových sedimentů, které se naopak nacházely nad lávami. Původní usazené jemnozrnné jílovité sedimenty byly vlastně vypáleny v přírodní peci a proto dostaly název porcelanit.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule umístěná u hřbitova na východním okraji Luže, v místech s výhledem na Košumberk.