Bezobslužné informační stanoviště – BIS
GPS: 49°53’53.76″ N, 15°56’46.85″ E
Informační systém pro návštěvníky Železných hor a pro geoturisty je v plenéru na území CHKO Železné hory a Národního geoparku Železné hory rozdělen do několika úrovní. K základním prvkům patří Bezobslužné informační stanoviště – BIS. Výběr lokality pro umístění BIS nebyl náhodný, musí splňovat vždy mnoho kritérií, která reprezentují vždy jedno z pěti témat, obsažené v logu projektu GVO a Geoparku Železné hory.
Pro umístění BIS s tématem hydrogeologie – byla zvolena obec Podlažice u Chrasti.
Lokalita se nachází na jižním okraji české křídové pánve, která je zde zastoupena sedimenty ve stáří cenoman (perucko-korycanské souvrství) až spodní turon (bělohorské souvrství). Jedná se o křemenné pískovce s glaukonitem, s výskytem bohaté mořské fauny, které mají mocnost 30 m – 50 m. Nad nimi jsou uloženy vápnité a písčité prachovce (opuky), které vytvářejí souvislé 30 m – 40 m mocné souvrství.
Svrchnokřídové sedimenty jsou postiženy výraznou zlomovou tektonikou a rozpukáním, které souviselo s terciérním výzdvihem masivu Železných hor. Geologická stavba komplexů pískovců a opuk spolu s jejich intenzivním tektonickým porušením vytvořila hydrogeologickou strukturu známou pod názvem podlažická deprese. Oblast tvorby zásob podzemních vod, ve které dochází ke vsaku srážek, se nachází v širokém zalesněném lemu jižně od Podlažic, kde pískovce a opuky vycházejí na terén. Ke specifiku území patří i břežní a dnová infiltrace povrchových vod Žejbra do skalního podloží. Kombinace obou procesů spolu s dobrou průlinovou propustností pískovců a výbornou puklinovou propustností opuk umožňuje postup vsáklé vody ve směru sklonu vrstev pískovců a opuk k severu, kde mezi Chrašicemi, Rosicemi a Dobrkovem, na jílem vyplněných vertikálních puklinách a zlomech, dochází k jejímu vzdutí a výstupu na povrch.
Železné hory a okolí patří z hlediska výskytu a zásob podzemní vody k unikátním územím České republiky. díky příznivým geologickým podmínkách vod a hor (z žul, rul a břidlic) stéká v podhůří do křídových sedimentů (pískovců a opuk), kde je zachytávána studnami, školami a vrty. Počátky vodárenství spadají až do 17. století (Podlažice – Chrast). Lokality jako Nové Hrady, Skuteč, Choltice, Heřmanův Městec, Studenec nebo Blatnice zná téměř každý hydrogeolog či vodohospodář.
Putování za hydrogeologií, resp. „za vodou“ je proto nejlépe začít z Podlažic, které jsou pro hydrogeology a vodaře téměř kultovním místem. V polovině 20. století zde probíhaly práce, které sloužily jako vor pro další generace hydrogeologů. Odběr až sto dvaceti litrů za sekundu pitné vody ze šesti vrtů postačuje pro 85 tisíc obyvatel.
BIS se sestává z dřevostavby, ve které je instalováno pět tabulí s obecným rozvedením tématu, které souvisí s režimem podzemních a povrchových vod při obou úpatích Železných hor. Na jedné tabuli jsou i odkazy na blízké fenomény související s výskytem pramenů a s významnými jímacími místy, ze kterých je odebírána pitná voda.
V okolí dřevostavby jsou rozmístěny horninové bloky z území Železných hor, které zahrnují 8 dostupných ukázek z 6 lokalit. Jedná se o sedimenty s průlinovou propustností (štěrky, pískovce), puklinoprůlinovou propustností (pískovce, slepence) či puklinovou propustností (opuky). Mezi ukázky byly zařazeny i horniny tzv. hydrogeologického masivu, ve kterém dominuje pouze puklinová propustnost.
Horninové bloky jsou většinou naleštěny a vždy opatřeny pylonem s komentářem o původu a složení horniny, který je opatřen i barevnou mikrofotografií.
Struktura BIS umožňuje návštěvníkům (geoturistům) Železných hor snadnější orientaci a výběr dalších lokalit.