Kde jsme?
GPS: 49° 53′ 24.48″ N, 15° 38′ 28.24″ E
Nacházíme se ve střední části Národního geoparku Železné hory, na severovýchodním úbočí hlavního hřebene Železných hor, k nejvyšším místům patří hřeben Bučiny s nadmořskou výškou 605 m. Před námi se otvírá největší lom v Železných horách, který skýtá pohled do tří různě starých prvohorních (paleozoických) moří.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech výskytu sedimentů ordovického, silurského a devonského stáří a paleozoických žilných vulkanitů.
Co tu bylo?
- 490 miliónů let
V ordoviku, v průběhu druhého útvaru prvohor (paleozoika) se naše území nacházelo na jižní polokouli, v místech mělkého moře, které se rozkládalo v blízkosti velkého kontinentu Gondwana. Podnebí bylo mírné až chladné, se zřetelnými výkyvy, které ovlivňovaly kolísání hladiny. Moře bylo obydleno bezobratlými živočichy, nejznámější zástupci jsou trilobiti, graptoliti, ramenonožci, měkkýši a hlavonožci. Rostlinnou říši reprezentovaly hlavně primitivní organismy typu řas.
- 440 miliónů let
V siluru, v průběhu třetího útvaru prvohor (paleozoika) se naše území posunulo spolu s Gondwanou směrem k severu, do výrazně teplejší oblasti jižní polokoule, následkem toho dochází ke zvýšení mořské hladiny. V chladnějších mořích dochází k rychlému vývoji graptolitů, hojně jsou zastoupeni mlži, plži a zejména hlavonožci, hlavně ti s protáhle kuželovitými schránkami. Dochází také k rozkvětu korálů, mořských hub a mechovek. Velmi hojné jsou lilijice a samozřejmě trilobiti. V rostlinné říši dochází ke vzniku cévnatých rostlin, které pronikají i na pevninu.
- 417 miliónů let
V devonu, v průběhu čtvrtého útvaru prvohor (paleozoika) se naše území posunulo spolu s Gondwanou do tropického pásma jižní polokoule, posunem došlo ke značné redukci šíře oceánských oblastí mezi jižní Gondwanou a severní Laurusií. Devonské moře bylo mělké a teplé, charakteristický je velký rozmach korálových útesů, v jejich okolí žijí mlži, ramenonožci, lilijice, objevují se první hlavonožci řádu amonitů. Trilobiti jsou na ústupu a ubývá jejich druhová rozmanitost, zcela vymírají graptoliti.
Od středního devonu začíná neklidné období velkých horotvorných pochodů (hercynské vrásnění), které vyvrcholí v dalším útvaru – karbonu. Postupně dochází ke srážce Gondwany s Laurusií a vzniká superkontinent Pangea. Naše území se stává součástí velkého pásemného pohoří tzv. hercinid, které se obloukovitě táhnou od Španělska přes jižní Anglii, Francii a Německo do střední Evropy a stanou se pevným základem českého masivu.
Co je tu dnes?
Okolí Prachovic je budováno horninami chrudimského paleozoika, které najdeme hlavně v severozápadní části Železných hor. Pocházejí z ordoviku, siluru a devonu a jsou zachovány v tzv. vápenopodolské synklinále.
Ordovické sedimenty jsou zastoupeny polohami šedých břidlic a křemenců, pro silur jsou charakteristické tmavé grafitické břidlice a tmavé vápence s bitumenem, devon reprezentují světlé smouhované vápence.
Původně sedimentární horniny ordovického, silurského a devonského moře podlehly následným horotvorným pochodům, byly slabě přeměněny a jejich vrstvy byly přelámány a ohnuty do jednotlivých horninových ker, které získaly jakési šupinovité uspořádání. Dnešní výsledná stavba vápenopodolské synklinály je složitá, postižená četnými zlomy s posuny a následnými proniky žilných magmatických hornin.
Co ovlivnil člověk?
Počátky těžby se váží na využívání devonských vápenců asi od konce 19. století. Těžená surovina byla používána jako zdroj vápna pro stavební, cukrovarnické a chemické účely. Smouhovaný vápenopodolský vápenec sloužil i jako surovina pro drobné kamenické výrobky (hlavní oltář chrudimského kostela Nanebezevzetí Panny Marie).
Postupně došlo i na využívání dalších druhů hornin, které se měly zpracovávat přímo v místě těžby v cementárně. Plánovanou výstavbu cementárny přerušila 2. světová válka, došlo k ní v roce 1954. Od té doby dochází k postupnému vývoji prachovické cementárny a k postupnému rozšiřování těžebního prostoru, kterým je v současnosti několikapatrový povrchový lom. S postupem těžby suroviny byly odkrývány i významné geologické fenomény, díky osvícenému managementu těžební společnosti je mohou vědci postupně dokumentovat. Výsledky slouží jak vědeckému studiu, tak popularizaci geologických věd.
Co se objevilo?
Geologické průzkumy dopřesnily stavbu vápenopodolské synklinály, byly studovány úložné poměry jednotlivých souvrství a bylo zmapováno jejich tektonické postižení. Při té příležitosti byly v méně porušených horninách nalezeny zbytky zkamenělých mořských živočichů, jednak makrofosílií (jsou viditelné okem), ale také mikrofosílií (viditelné mikroskopem).
Na základě těchto malých zkamenělin byly od sebe odlišeny silurské a devonské vrstvy a byl vyčleněn tzv. stratotyp prachovického souvrství. Větší zkameněliny umožnily srovnání se stejně starými silurskými zkamenělinami pocházejícími z okolí Prahy (tzv. barrandienu). Nejčastějšími zkamenělinami jsou plovací orgány lilijic (lobolity), připomínající bochníkovité útvary. Dále pak protáhle kónické schránky hlavonožců druhu Orthocycloceras fluminese a články lilijic.
Při dobývání suroviny byly odkryty krasové dutiny, které jsou vázány na tektonický styk tmavých břidlic a vápenců prachovického souvrství. Dále byly objeveny různě mocné žíly magmatických hornin skupiny lamprofyrů – např. horniny minety (tmavá hornina složením podobná žule, s velkým zastoupením šupinek tmavé slídy).
V prostoru prachovického ložiska se setkáváme nejen s různými typy hornin, ale rovněž se zajímavými minerály, kterých bylo popsáno více jak 20 druhů. K nejkrásnějším patří různě zbarvené klence a skalenoedry kalcitů, získané z krasových dutin na V. a VI. etáži lomu. Velikost krystalů může dosahovat 10 cm až 20 cm, staly se ozdobou nejedné mineralogické sbírky. Ke vzácným minerálům patří millerit z grafitických břidlic a sulfidy olova a zinku (galenit a sfalerit), které jsou vázané na čočky křemene.
Při hydrogeologickém průzkumu byly hlubokými vrty objeveny pasáže s počínajícím krasovatěním vápenců, v jejichž dutinách byla uložena tzv. terra rosa, což je stará pohřbená krasová hlína, která má v sobě nahromaděné radionuklidy (hlavně izotopy urania), vzniklé zvětráváním minerálů pocházejících ze sousedních magmatických těles (železnohorského plutonu).
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule, umístěné na jihozápadním okraji prachovického lomu u betonárky. Lom je činný a přístupný pouze po dohodě s provozovatelem.