Kde jsme?
Nacházíme se v jižním výběžku Národního geoparku Železné hory, na jihozápadním svahu Železných hor, který postupně upadá do Doubravské brázdy s klikatící se Doubravou. Blízké okolí obcí Maleč, Jeníkovec, Předboř a Lhůta skýtá důležité zdroje podzemní vody, které v dokonalé kvalitě zhotovili naši předkové a které nám slouží dodnes. Nacházíme se v blízkosti zdroje Ostrovec, na dohled máme Blatnickou studnu.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v jihovýchodní části české křídové pánve, která je zde zachována podél celého jihozápadního okraje Železných hor ve struktuře nazývané křída Dlouhé meze. Svrchnokřídové sedimenty zde byly modelovány geologickými pochody do struktury velmi příznivé pro tvorbu a využívání podzemních vod.
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
V průběhu druhohor dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé zemské desky, které se posunují po plastické astenosféře.
Ke konci druhohor (mezozoika) se nachází naše území na severní polokouli, stává se součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, mluví se o skleníkovém efektu, který způsobil zvýšení hladiny moří, při kterém došlo k zalití velké části souší.
Ve svrchní křídě (části posledního útvaru druhohor) je naše území mělkým mořským průlivem, který postupně zalévá mělké a teplé moře. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, místy písčitého, které bylo bohatě oživeno zástupci mlžů, plžů, korýšů a ryb. S nástupem záplavy docházelo postupně k prohlubování sedimentačního prostoru.
Co je tu dnes?
Podloží zájmové lokality je budováno sedimenty svrchnokřídového stáří, které tvoří výběžek české křídové pánve uložený podél jihozápadního svahu Železných hor jako křída Dlouhé meze. Jedná se o souvrství původně nezpevněných převážně mořských sedimentů, které postupem času prošly diagenezí (zpevněním).
Nejhlouběji uložené jsou jemnozrnné až střednozrnné pískovce a jílovce mořského původu, o mocnosti okolo 10 m, které patří korycanskému souvrství. Toto souvrství pochází z cenomanu (první stupeň svrchní křídy). Na nich jsou uloženy asi 20 m mocné slínovce a písčité slínovce bělohorského souvrství, které mají původ ve spodním turonu (nejstarší část druhého stupně svrchní křídy).
Původně téměř horizontálně uložená souvrství, které zde zanechalo svrchnokřídové moře, byla následně postižená tektonickými silami, které způsobily jejich dnešní uložení. Sedimenty se rozpadly do jednotlivých ker a na tektonických liniích došlo ke vzájemnému pohybu těchto ker. Největší pohyb proběhl podél železnohorského zlomu, těleso Železných hor bylo vyzdviženo o několik set metrů.
Větší část sedimentů byla odnesena erozí a zbylá souvrství jsou mírně prohnutá a tvoří jednokřídlou strukturu, která je na straně k Železným horám omezená železnohorským zlomem.
Svrchnokřídové sedimenty mají v těchto místech příznivé charakteristiky pro tvorbu a pohyb podzemní vody. V jednotlivých souvrstvích se vyskytují horniny s kolektorskými vlastnostmi, které jsou víceméně přírodně odděleny horninami s izolačními vlastnostmi, pro podzemní vody téměř neprostupné.
Vytváří se v nich proto dvoukolektorový hydrogeologický systém. Nejníže uložený kolektor A je vázán na pískovce cenomanského stáří, následuje kolektor B, který se vytváří v písčitých prachovcích spodního turonu. Pohyb podzemních vod je velmi ovlivňován tektonickými liniemi, které způsobují, že jednotlivé kry svrchnokřídových sedimentů mají svůj režim koloběhu podzemních vod, v okolí Malče byla vymezena kra Maleč. Část podzemní vody v této kře také pochází z přilehlých krystalinických hornin, je přiváděna po tektonických liniích. K odvodnění podzemní vody z obou kolektorů v tomto území docházelo převážně formou vrstevních pramenů.
Co ovlivnil člověk?
Historie využívání podzemních vod na této straně Železných hor sahá do první poloviny 20. století. Stavba studny Blatnice proběhla někdy kolem roku 1935 a byla realizována tehdy věhlasnou firmou Chmelík. Podle archivních údajů byly přítoky podzemní vody tak mohutné, že je ani dvěma parními čerpadly nešlo zmoci. Studna o šířce 2 m byla vyzděná a nad ní bylo postaveno technické zařízení, které má ještě dnes charakter malebného zdobného domečku a dokládá tak časy, kdy i podobné malé stavby byly stavěny s fortelem a s ohledem na estetické hledisko. Stavbu jímacího zařízení Ostrovec provedla také firma Chmelík, technicky se jedná o jiný typ jímadla, tzv. jímací zářezy. První zářez pochází z roku 1935, a protože nepodchytil všechnu vodu, byl v roce 1965 proveden ještě druhý zářez, asi 45 m dlouhý. Voda ze zářezů je svedena do dvoukomorové pramenní jímky, ve které dochází k její akumulaci.
Co se objevilo?
Tyto objekty a celé jejich blízké okolí byly podrobeny v průběhu let několika hydrogeologickým průzkumům, které se snažily zodpovědět otázky vzniku a pohybu podzemních vod, její ochrany a kvality, eventuálně nastínily možnosti tohoto území poskytnout ještě další přebytky podzemních vod pro jímání.
Studna Blatnice jímá převážně vody prvního kolektoru A, pramenní zářezy Ostrovec jímají vodu z vyššího kolektoru B.
Oba zdroje jsou součástí vodárenské soustavy zásobující Chotěbořsko a část Havlíčkobrodska.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule umístěné při silnici z Předboře do Jeníkovce, v blízkosti oploceného areálu prameniště Ostrovec. Blatnická studna se nachází asi 400 m jižně od tabulí. Areály jsou přístupné pouze v přítomnosti zástupce provozovatele.