Kde jsme?
GPS: 49° 54′ 11.86″ N, 15° 45′ 9.03″ E
Nacházíme se ve střední části Národního geoparku Železné hory, zhruba v polovině povlovnějšího severovýchodního svahu Železných hor, který se sklání směrem k Chrudimi.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech výskytu odolných prvohorních (paleozoických hornin), které v sobě ukrývají stopy po činnosti prvohorních organismů a dnešní podobu získaly v průběhu geologických časů za působení vody a mrazu.
Co tu bylo?
−470 miliónů let
V ordoviku, v průběhu druhého útvaru prvohor (paleozoika) se naše území nacházelo na jižní polokouli, v místech mělkého moře, které se rozkládalo v blízkosti velkého kontinentu Gondwany. Podnebí bylo patrně mírné až chladné, se zřetelnými výkyvy, které ovlivňovaly kolísání mořské hladiny. Moře bylo obydleno hlavně bezobratlými živočichy, nejznámější jsou trilobiti, ramenonožci, červi, měkkýši a hlavonožci.
- 1,8 miliónů let
V pleistocénu, ve starším oddělení čtvrtohor (kvartéru) se naše území nachází na severní polokouli, je součástí euroasijské desky. Základním znakem podnebí je střídání chladných období (glaciálů) s mohutným rozšířením ledovců, s mnohem teplejšími a vlhčími obdobími meziledovými (interglaciály). Cyklické střídání podnebí způsobuje velmi dynamické změny zemského povrchu. Opakovaně se střídají období intenzivního rozrušování (destrukce) a hromadění (akumulace), čímž se vytváří současný reliéf.
Co je tu dnes?
Blízké okolí Rabštejna je budováno prvohorními (paleozoickými) horninami, které nazýváme míčovské souvrství. Co se týče jejich stáří, pocházejí ze středního ordoviku a jsou součástí většího komplexu hornin, zachovaných z prvohor, tzv. chrudimského paleozoika. Původní horniny byly vlastně nezpevněné mořské sedimenty, různé písky a bahna, které byly ovlivněny dalšími geologickými pochody, takže jsou z nich pevné, většinou šedé nebo béžové horniny. Z písků vznikly pískovce a křemence, z bahen pak prachovce a břidlice. Horotvorné pochody ovlivnily rovněž uložení vrstev, původně vodorovně uložené sedimenty byly zohýbány a rozlámány do šupin, které byly přes sebe různě přesunuty. Dnes jsou uloženy v tzv. vápenopodolské synklinále.
Míčovské souvrství budují tmavé jílovité břidlice a převážně světle šedé skalecké křemence. To jsou odolné horniny, které prošly kontaktní metamorfózou (přeměna teplem, kterým působilo blízké magmatické těleso železnohorského plutonu). Velmi často jsou v nich přítomny světlé až bílé křemenné žíly, které vyhojily pukliny v hornině.
V území mezi Mladoňovicemi až Slatiňany tvoří křemence několik vyvýšenin, protáhlých ve směru od jihozápadu k severovýchodu.
Výchozy skaleckých křemenců tvoří na pravé straně Markovické rokle, kterou protéká Markovický potok, skalní defilé, zakončené skalním ostrohem se zříceninou hradu Rabštejnek. Při prohlídce skalního defilé je možné pozorovat některé geomorfologické tvary, které vznikly působením vody, mrazu a vegetace. Jsou to skalní sruby, které vznikají blokovitým rozpadem původní jednolité skalní masy, dále pak kamenné a suťové proudy až kamenné moře, což jsou nakupené ostrohranné balvany opadané pod patami skal.
Co ovlivnil člověk?
Srázný křemencový výběžek v lesnatém úžlabí Markovického potoka využili naši předkové ke stavbě hradu Rabštejnek, jehož historie začíná ve 14. století. Vlastní hrad na skále se skládal ze čtvercové věže s ochozem a z paláce o půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku, který byl stavěn do výšky dvou pater. K hradu náleželo předhradí s příkopem a valem, kde se nacházely pravděpodobně dřevěné hospodářské budovy.
Od 16. století byl hrad opuštěný a zchátral, na počátku 19. století z něj stály jenom nevysoké zdi, v druhé polovině 19. století dal kníže Auersperg ve zřícenině upravit dvě místnosti, využívané při lovu zvěře v přilehlé oboře.
Dnes je prostor hradu opět zříceninou, která velmi utrpěla při vichřici v roce 2008, kdy došlo k vyvrácení několika stromů vně hradu a ty poškodily hradní zdivo.
Romantické zákoutí bylo také odedávna jedním z cílů trampování (volného pobytu v přírodě).
Co se objevilo?
V poslední době se skalecké křemence staly předmětem výzkumů paleontologů, kteří zde objevili stopy po činnosti ordovických živočichů, tzv. ichnofosilie.
Tyto stopy jsou na skalním výchozu patrné jako tmavší téměř vertikální smouhy nebo trubičky (to je zachován jejich podélný průřez), občas jsou na některé vrstevní ploše patrné jako drobné dolíčky (to je zachován jejich příčný průřez). Jedná se o tzv. ichnorod Scolithos, paleontologové tyto útvary interpretují jako zkamenělá doupata (tunely), vyhloubené ordovickými organismy.
Studium fosilních stop je důležité v takových typech hornin, které neumožnily uchování zkamenělin, v takovém případě se stávají důležitým vodítkem při zkoumání souvislostí geologické historie území.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná asi
100 m severovýchodně od zříceniny hradu Rabštejn, při lesní cestě, která je zde součástí turisticky značené zelené trasy z Rabštejna na Čejkovice – rozcestí.