Kde jsme?
GPS: 49° 46′ 33.89″ N, 15° 53′ 24.80″ E
Nacházíme se v jihovýchodní části Národního geoparku Železné hory, ve východním výběžku žulového srdce Železných hor, tvořeným lesnatou zvlněnou krajinou s oblými kopečky.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, která je zde tvořena železnohorským plutonickým komplexem. Pozornost budeme tedy věnovat horninám, které jsou součástí složitého magmatického tělesa, utuhlého v hlubinách, jež se působením geologických sil a geologického času dostalo až k zemskému povrchu.
Co tu bylo?
- 360 – 300 miliónů let
Karbon a počátek permu (pátý a šestý útvar prvohor) jsou neklidným obdobím velkých horotvorných pochodů (variské vrásnění). Postupně dochází ke srážce dvou kontinentů – severní Laurasie a jižní Gondwany (naše území se nachází při jejím okraji), čímž vzniká superkontinent Pangea. Naše území se stává součástí velkého pásemného pohoří, tzv. variscid (hercynid), které se obloukovitě táhne z míst dnešního Španělska, pře jižní Anglii, Francii a Německo do střední Evropy. Toto pohoří se stane pevným základem Českého masivu. Horotvorné pochody zohýbají, rozlámají a posunou masy již existujících hornin a vyvolají velké výstupy žhavého magmatu. Některé magma se po existujících hlubokých puklinách dostane až k zemskému povrchu, některé zůstane na své cestě vzhůru pod povrchem a vytvoří velká bochníkovitá tělesa.
Co je tu dnes?
Horniny v okolí Srní jsou součástí železnohorského plutonického komplexu, což je zhruba trojúhelníkovité těleso, rozkládající se mezi Sečí na východě, Skutčí na severu a Trhovou Kamenicí na jihu.
Nacházíme se v jeho východní části, kde končí jeho mladší severní část nazývaná nasavrcký pluton, která dále k jihozápadu v okolí Trhové Kamenice přechází ve starší železnohorský pluton.
Zdejší horninu nazývají kameníci hlinecká žula. Geologicky se jedná o drobně až středně zrnitý biotitický až amfibol biotitický granodiorit. Hornina se skládá ze světlých zrnek křemene (minerál ze skupiny oxidů) a živce (minerál ze skupiny silikátů), tmavých zrnek biotitu (lesklý šupinkovitý minerál ze skupiny silikátů) a amfibolu (minerál ze skupiny silikátů). V závislosti na přítomnosti tmavých minerálů lze rozlišit dvě nejběžnější variety horniny – světle a tmavě šedou. Světle šedému typu dávají minerály křemen a živec typický namodralý odstín. Občas se v hornině vyskytnou shluky nebo krystalky světlých živců. Kámen má velmi dobré vlastnosti, malou obrusnost a nízkou nasákavost, proto je vhodný pro použití do venkovních podmínek.
Co ovlivnil člověk?
Lom Matula byl otevřen v roce 1903 Janem Rozsypalem, pozdější společník Jiří Matula se pak stal majitelem lomu. Hlavní odbytiště suroviny bylo tenkrát na výrobu kostek pro dláždění měst, hlavně pro Vídeň. Kromě kostek se vyráběly krajníky, obruby, haklíky, kopáky a ručně tlučený štěrk. Ve 20. letech 20. století elektrifikace umožnila mechanizaci při výrobě, lom byl moderně vybaven, měl vlastní elektrárnu na naftový pohon, kompresor, lanový jeřáb a štěrkovnu. Vedle dlažby se vyráběly i čistě kamenicky opracované výrobky, jako např. hřbitovní náhrobky a památníky. Častý výrobek byl kámen pro regulaci řeky Labe, odtud se nepravidelně lámaný větší kus kamene nazýval „labák“.
Dodnes těžený kámen se používá jako stavební, ale také jako ušlechtilý kámen. Je vhodný pro hřbitovní architekturu – památníky a náhrobky, jako surovina pro zahradní architekturu – kašny, květináče, podstavce, pro silniční prvky – obrubníky, haklíky, dlažební kostky, kvádry a také lze použít jako obklady stěn budov, podlah, schodišť a parapetů.
Co se objevilo?
Jámový lom umožnil pohled do nitra magmatického tělesa nasavrckého plutonu na jeho východním okraji. Dosavadní průzkumy potvrdily, že zdejší granity patří mladší fázi intruze (pronik magmatu do okolního horninového prostředí), která prstovitě proniká do starších magmatitů. Mladší fáze intruze má jemnozrnnější charakter a je látkově monotónní, starší intruze je hrubozrnější a obsahuje v sobě časté cizorodé uzavřeniny.
Na lomové stěně je možné pozorovat ve svrchních partiích typické kulovité zvětrávání granitů, posléze granitovou tektoniku – horninové těleso je rozpukané víceméně pravoúhlým systémem puklin, které jsou založené už při přeměně horniny z plasticko-viskózního stavu do stavu tuhého (jeden směr puklin je rovnoběžný s povrchem, druhý je na něj kolmý).
Granitové magma se podle současných výzkumů pohybuje nahoru rychlostí od desetin milimetru do 7 mm za rok, vznik granitového plutonu je odhadován na 10 až 100 miliónů let. Následně je potřeba nejméně asi 10 miliónu let k tomu, aby eroze (mechanické odstranění zemského povrchu vodou, větrem, ledem atd.) toto těleso odhalila.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná při silnici ze Srní do Hlinska, v místech odbočky na místní komunikaci vedoucí k lomu Matula Hlinsko. Lom je činný a je přístupný pouze po dohodě s provozovatelem.