Kde jsme?
GPS: 49° 56′ 7.46″ N, 16° 2′ 30.87″ E
Nacházíme se v severozápadní části Svitavské pahorkatiny, mírně zvlněné krajiny, většinou zemědělsky využívané, s malými remízky a malebnými obcemi. Směrem k severu se území uklání do Východolabské tabule, na jihu se zvedají Železné hory. V blízkém remízku se nachází velmi důležité místo pro místní obyvatele, prameniště Měrkovec, které zásobuje široké okolí podzemní vodou.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, ve východní části české křídové pánve, která je zde budována svrchnokřídovými sedimenty chrudimské křídy. Původně horizontálně uložené převážně mořské sedimenty byly modelovány následnými geologickými pochody a jejich dnešní uložení je velmi příznivé pro tvorbu podzemní vody.
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
V průběhu druhohor dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé zemské desky, které se posunují po plastické astenosféře.
Ke konci druhohor (mezozoika) se nachází naše území na severní polokouli, stává se součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, mluví se o skleníkovém efektu, který způsobil zvýšení hladiny moří, při kterém došlo k zalití velké části souší.
Ve svrchní křídě (části posledního útvaru druhohor) je naše území mělkým mořským průlivem, který postupně zalévá mělké a teplé moře. Nacházíme se v místech mělkého příbřežního pásma, místy písčitého, které bylo bohatě oživeno zástupci mlžů, plžů, korýšů a ryb. S nástupem záplavy docházelo postupně k prohlubování sedimentačního prostoru.
Co je tu dnes?
Podloží zájmové lokality je budováno sedimenty svrchnokřídového stáří, které tvoří východní okraj chrudimské křídy. Jedná se o souvrství původně nezpevněných sedimentů mořského původu, které postupem geologického času prošly diagenezí (zpevněním). Nejhlouběji uložené jsou nejstarší sedimenty perucko-korycanského souvrství cenomanského stáří, které mají mocnost asi 20 metrů. Jsou to šedé pískovce s polohami tmavších jílovců. Na nich jsou uložené jemnější sedimenty, které vznikly ve spodním turonu, kdy došlo ještě ke zvýšení mořské hladiny a prohloubení sedimentačního prostoru. Tento komplex uloženin náleží bělohorskému souvrství a jsou to světle šedé prachovce a jemnozrnné pískovce o mocnosti asi 60 metrů. Poslední souvrství pochází ze středního turonu a jmenuje se jizerské, z velké části ho tvoří ještě jemnější sedimenty typu prachovitých slínovců a jemnozrnných prachovců.
Původně téměř horizontálně uložená souvrství mořských sedimentů byla následně postižená tektonickými silami, které způsobily jejich mírné prohnutí směrem do centra pánve a rozpad do jednotlivých ker.
Svrchnokřídová souvrství jsou důležitou zásobárnou podzemních vod, vytváří se v nich tzv. vícekolektorový systém podzemních vod, protože jednotlivá souvrství jsou víceméně přírodně oddělená vrstvami hornin, které jsou pro podzemní vodu téměř neprostupné, tzv. izolátory. Jsou to většinou polohy sedimentů s velkým podílem jílovité složky. V jednotlivých svrchnokřídových souvrstvích jsou postupně vyčleněny kolektory A (perucko-korycanské souvrství), B (bělohorské souvrství) a C (jizerské souvrství).
Pohyb podzemní vody je také velmi ovlivněn přítomností tektonických poruch (zlomů), které způsobují její rychlejší pohyb v rozpukaném prostředí. Máme před sebou klasickou ukázku působení tektonické linie na pohyb podzemních vod. Ta zde plní funkci přirozeného drenážního prostředí, odvodňujícího podzemní vody nejvyššího kolektoru C. Tato voda se formou zastřených přítoků dostává do místního potůčku, což je viditelné hlavně v zimním období, kdy okolo těchto míst i v největších mrazech zůstávají úseky bez ledu se stále zelenou vegetací. Režim podzemních vod ovlivnil také charakter nejmladších kvartérních sedimentů, které jsou zde zastoupeny tzv. luční křídou černé barvy a vrstvou rašeliny, což jsou zeminy, které pro svůj vznik potřebují dostatek vody.
Co ovlivnil člověk?
Existence pramenních vývěrů zaujala již naše předky, kteří je využili pro založení rybníků. Charakter území se změnil při parcelizaci za Rakouska-Uherska, z rybníků zbyly pouze mohutné hráze, dodnes viditelné severně od prameniště Měrkovec, dno rybníku se začalo využívat pro zemědělské účely.
Jímání podzemní vody v prameništi Měrkovec má počátek v 70.tých letech 20. století, kdy zde byla vybudována mělká studna, která zásobovala zemědělské středisko. Zhruba o deset let později zde byly provedeny hydrogeologické průzkumy, které měly za úkol získat lepší zdroj podzemní vody pro vodovod.
Co se objevilo?
Hydrogeologický průzkum se nejdříve zaměřil na změření příronů podzemních vod do potůčku v blízkosti prameniště Měrkovec. Ten prokázal, že nárůst vodnosti potůčku na vzdálenosti asi 400 m je kolem 25 l/s. Poté byl vybudován 50 m hluboký vrt JS-1, kterým bylo zjištěno, že v kolektoru C (jizerské souvrství) je možné jímat dostatečné množství podzemní vody. Postupně ale toto odebírané množství vody snížilo průtoky vody v potůčku a vydatnost mělké studny. Navíc se z blízkého polního hnojiště začaly k vrtu přibližovat látky, které nepříznivě ovlivňují kvalitu vod (amoniak, dusičnany a dusitany). Bylo zřejmé, že podzemní vodu z tohoto nejvyššího kolektoru C nebude možné pro vodárenské účely používat. Následoval další hydrogeologický průzkum, který vrtem JS-2, o hloubce 147 ověřil hlouběji uložené kolektory B (bělohorské souvrství) a A (perucko-korycanské souvrství). Kolektor A měl nízkou vydatnost a nevyhovující chemismus podzemní vody (hlavně velké množství železitých složek, které mají přírodní původ v přítomných sedimentech).
Vítězem v pomyslné soutěži se stal prostřední kolektor B (bělohorské souvrství), který vykázal dobré kvantitativní i kvalitativní parametry. Podzemní voda z tohoto objektu má artéský režim, to znamená, že samovolně pod tlakem vytéká na zemský povrch, říká se také, že na vrtu je přetok. Ten činí asi 10 l/s, což je poměrně slušné množství podzemní vody. Další výhodou tohoto kolektoru je také jeho snadná ochrana. Protože je shora krytý mezilehlým izolátorem, není nutné vyhlašovat rozsáhlá ochranná pásma.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule umístěná při silnici ze Štěnce do Jenišovic v místech, kde vede odbočka z betonových panelů směrem k jímacímu území, jež se nachází asi 150 m severně. Areál je přístupný pouze se zástupcem provozovatele.